Prosinec 2011

Tak do něj vkročte tou správnou nohou...

31. prosince 2011 v 23:42 | Jeanette & Asasín |  Z deníku jednoho asasína...
...mám na mysli ten nový rok, samozřejmě. Rok 2012. Hodně probíraný a spekulovaný rok v oblasti apokalyps, armageddonů, pohrom a katastrof. Osobně si myslím, že to zas až tak horké nebude. Za tu dobu, co jsem na světě, už konec světa slibovali několikrát. A to jsem z dvanáctého století. Vy, moderní lidé ze století jednadvacátého určitě máte zkušeností ještě víc a máte za sebou takových konců světa taky víc. Já si prostě myslím, že Mayům došlo místo na kalendáři ;)

Ačkoliv asi každý blog má dneska na hlavní stránce tento článek, byla by neslušnost se nepřidat. Navzájem si přát je přece hezké (když si vzpomenu, jak jsou dnes lidi na sebe zlí, umí se pomlouvat a vraždit - ehm, já mám tak co říkat...).
Dobře to oslavte, novoroční předsevzetí hoďte za hlavu (já si slíbil, že se odnaučím děsit lidi, když jim lezu po oknech - ale co, kašlu na to), užívejte si zbytku noci a nezapomeňte, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Takže zítra koukejte všichni být veselí, spokojení a odpočatí.

"V novém roce hodně štěstí,
špatné ať dostane pěstí
a jen dobré vás čeká,
radost ať je velká,
života si užívejte
a přímo snově se mějte.
Přejeme Vám, přátelé,
jenom chvilky veselé!"
"Ať se v novém roce zbavíte starých pout
a povede se vám o level posunout.
Ať jste svým snům zas o krok blíž
a nezastaví vás sebepevnější mříž.
Ať se vám daří všechno, co děláte,
a každé vteřiny si užíváte.
Přejeme vám šťastný Nový rok,
udělejte do něj ten správný krok."

Váš asasín & Jeanette


Ojedinělá pokrevní linie... Exkluzivně na PSP!

31. prosince 2011 v 22:57 | Jeanette & Asasín |  PSP a vše okolo
Je tomu přesně týden, co i mě okouzlil hrdina Altair. Vlastně nevím, jestli je to vůbec dobře, když si uvědomím, že se víc než často převtěluji do role nájemného vraha, začínám mít sama ze sebe občas strach. Někdy se v těch vraždách i vyžívám... Ale to do recenze nepatří ;) Nechala jsem se inspirovat recenzí na Hitmana u Lexi, jejíž podání recenze ve formě deníku nájemného zabijáka mě skutečně okouzlila. Poprosila jsem tedy přímo Altaira, aby se pokusil zrecenzovat hru Assassin's Creed: Bloodlines, verzi AC, která byla exkluzivně vydána pro PSP a v níž se odkrývá další kousek příběhu rodové trilogie.
No, vzhledem k tomu, že sám asasín bude psát o své vlastní hře, asi ji moc kritizovat nebude... Nicméně, já se přiznám, že tentokrát s ním ve všem výjimečně souhlasím ;)
No, to jsem si teda zase nahrál na vlastní (s)meč.
Sotva souhlasím s přispíváním na nějaký blog, nestihnu ani odstranit další ze svých cílů, pohrát si s pár templáři jen tak pro radost a ona se na mě vytasí s nějakým PlayStationem. Jsem z dvanáctého století, proboha! Copak já asi vím, co tohleto je? Řeknu vám jména a teorie všech antických filozofů, detailně vám popíšu hned několik způsobů účinného zabití, povyprávím vám na večer pohádku o tom, jak jeden asasín šel městem a zabil při tom dvacet templářů, pro vaši radost seskočím z dvousetmetrové výšky na zem, udělám u toho salto a ještě se vám na zemi ukloním. Já vím, že jsem se zmiňoval, že psaní je moje silná stránka. Ale nějaký playstation...?
Nojo, tyhle bloggerky.

Jeanette mě poprosila, zda bych nemohl hru vzít z několika pohledů: hratelnosti, grafiky, příběhu, zvukové stránky, technické stránky a pak ji ohodnotil celkově. Vyjímečně si necháme na ovládání jen krátký odstavec, neboť ovládání bude - tak jako obvykle - věnován celý článek. Asi je vám jasné, že když hlavním hrdinou této hry jsem já sám, docela dost se mi líbila... Jak mám asi udělat objektivní zhodnocení?
Jo, teda přiznám se, že jsem to na tom pé es péčku zkoušel. A nebylo to vůbec, ale vůbec špatné. Jsou tady teda jisté nedomyšlenosti a drobné mouchy, ale na ty se blíž podíváme až níž.
No, pusťme se směle do toho...

Jménem Jeanette za Žanetku

30. prosince 2011 v 21:42 | Asasín |  Z deníku jednoho asasína...
Přeji vám příjemný večer!

Taky bych mohl použít pozdrav: "Zdravíčko!" nebo "Těbůh!" a další nesmysly v podobném duchu. Ale na povýšenost a aroganci jsem kdysi docela dojel, takže jsem se naučil, že je lepší jednat s lidmi a v životě bez ní. Však se říká, že s poctivostí nejdál dojdeš, pýcha předchází pád, kdo nemá křídla, ten nemá lítat a další podobné nesmyslnosti (nad kterými se vlastně občas docela zamýšlím).
Co to tady plácám?

Nerad jsem vám v hlavě udělal nepořádek v tom smyslu, že nevíte, proč jsem se vem vůbec vetřel a co si to dovoluji, že se tady vůbec ukazuju, když jste mě tady nikdy předtím neviděli. Abyste mě pochopili - Jeanette za mnou (až do dvanáctého století, podotýkám, takový si udělala výlet) přišla se zajímavým nápadem, že by byla ráda, kdybych jí pomohl trošku oživit blog. Že jsem údajně celkem zajímavá osoba a že když náhodou nebude mít třeba moc času, budu za ní moct zaskočit, ba kdykoliv mě přepadne nálada, budu moct napsat do svojí speciální rubriky, kterou mi prý vytvoří.
Zauvažoval jsem nad tím, jsem od přírody duše dobrodružná (a trošku násilná - s tím vás ale raději moc zatěžovat nebudu, nebo bych vás asi z domény jeanettesworld nadobro odehnal a tenhle efekt ten můj příchod mít neměl), takže to se ví, že výlet do budoucnosti se mi zalíbil. Psaní byla vždycky moje silná stránka, dokonce jsem někde zaslechl, že moje paměti celkem budou hrát roli v historii asasínů (to je kupodivu zázrak, vlastně jsem posléze s těmi svými knihami chtěl zapálit v krbu, ale manželka mi to zakázala - asi udělala nakonec dobře). Tím chci samozřejmě říct, že - jak vidíte - jsem s její nabídkou souhlasil. Dokonce budu od té dobroty, že za to nebudu chtít ani Jeanettin život (pokud teda nezjistím, že to hraje na obě strany a nedonáší templářům).

Takže to by bylo ode mě asi tak všech- JO! Pardon, na to hlavní bych málem zapomněl.

Jeanette na mě apelovala, abych určitě, ale určitě nezapomněl poděkovat všem, kteří jí formou blogu (nebo jiných internetových světoborných komunikačních prostředků) popřáli k svátku, který měla v úterý (ano, Jeanette kupodivu nemá na občanském průkaze napsáno "Jeanette", ale jmenuje se Žanetka).
Tedy: Charlie, Lady Nico, Lori23, Marky, Lufíku, Meggie, Lexi - jménem autorky blogu vám moc děkuji za přání k jejímu svátku. Buďte si jisté, že si toho moc cení a bude si to pamatovat ;) Konkrétně vás všechny má ze srdce velmi ráda, takže jí to potěšilo o to víc. Takže ještě jednou: Díky. Dodatečně děkujeme i vám, Šavrdo a Kajko ;)
Mám také vyřídit velký dík Alexovi za to, že jí daroval ten nejkrásnější dárek. Ale on sám už určitě ví ;)
(Snad jsem na nikoho nezapomněl, nebo mě Jeanette roztrhne mou vlastní dýkou... Pokud náhodou ano, pak se omlouvám a platí to pro vás samozřejmě taky, ten dík.)

To jsem se hned na poprvé nějak rozpovídal! No, snad to nevadí a nebudu vámi ukamenován. To víte, člověk když sem tam napíše nějakou tu knížku, tak si zvykne na to, že co mu vyvstane na mysl, to se vzápětí ocitne na papíře (jo, já vážně moc rád používám volný tok myšlenek - to pak ale jedna myšlenka zabírá celý pergamen).
To hlavní, co jsem chtěl říct, víte. Takže mi nezbývá, než vám popřát příjemný večer, já bych se pomalinku zase vrátil o osm set let zpátky, mám tam ještě nějakou práci s nějakými templáři (ovšem nejsou to samozřejmě problémy, které by nevyřešil můj drahý hidden blade).
Mějte se hezky, já se budu těšit zase příště.

Váš asasín.

P.S. Jestli vás zajímá, jaké to je mít v ledvinách zapíchnutý hidden blade, zkuste někdo vydávat ten obrázek za svůj. MĚ nikdo za svůj výtvor vydávat nebude.
Pokud vám kdysi řekli, že jsem egoista a arogance sama, nevěřte tomu...

Comic Issue 6: Merlin Stone (Part 2)

25. prosince 2011 v 23:30 | Jeanette
Druhá část komiksu s Larou, Chasem a Vanessou. Ta nám odhalí, proč se komiks vlastně jmenuje Merlinův kámen a co má společného pravěký svět se světem rytířů z Kamelotu.

Komiks v české verzi ke stažení na ulozto.cz



Připadá mi, že ta obálka k tomu komiksu vůbec nepasuje. A v závěru je ten příběh podle mě malinko přitažený za vlasy :)) Ale je to jenom pohádka...

Opět opravdu volný překlad :) Některé pasáže jsou trošku (některé zcela) jiné, než jak by měly být, ale kontext jsem opět samozřejmě zanechala. Tentokrát to byl docela oříšek, ačkoliv se to zdá jako pouhých pár stránek, strávila jsem u toho několik hodin...

Užijte si příběh :)


Čekání na Ježíška nebylo zase tak dlouhé...

24. prosince 2011 v 20:43 | Jeanette |  Co je nového?
...odpoledne jsem totiž strávila tím, že jsem předělávala články s dosavadními komiksy, tak aby byly trošku přehlednější. Předtím totiž velmi pomalu nabíhaly, protože každá stránka komiksu byla v článku zvlášť. Teď jsem to ale vyřešila poněkud praktičtěji ;) (Následujte rozcestník TR komiksy.)
A díky Ramirezovi za zajímavý nápad - bez něho by mě to asi nenapadlo. Nicméně, všechny komiksy jsem zabalila do zipu a uložila na server ulozto.cz, takže u každého komiksového dílu najdete i odkaz ke stažení české verze, abyste si mohli komiksy kupříkladu vytisknout a založit, nebo jen přečíst pohodlně ve vašem domácím obrázkovém prohlížeči...
Pravda, nějakou tu hodinku mi to zabralo :) Takže když mamka nakonec zvolala: "Večeře!" vykulila jsem oči a odpověděla: "Už?"

Zároveň bych chtěla moc poděkovat vám všem, kteří jste mi popřálí krásné Vánoce. Lori, Lufí, André, Čiči a Mango, gil-horatio-mac, Pink-Sun, Jane a Kajko, děkuji vám za vaše krásná přání. I já vám přeji ty nejnádhernější Vánoce, doufám, že jste pod stromečkem našli něco pěkného a užíváte si příjemného večera.
A hlavně děkuji Alexovi za to, že mi daroval ten nejkrásnější dárek a tím je láska. Najednou se nejenom ty vánoční dny zdají barevné a pestré :) S'agapó.

A proč se vám 24. prosince ozývám až v půl deváté večer? Ne že bych nepřemýšlela, co pěkného vám, všem návštěvníkům mého blogu nadělit. Ale nejen, že jsem na nic nepřišla, ale hlavně jsem celý týden byla trošku v jednom kole a chodit do práce i o Štědrém dnu, to už se moc nic dělat nechce :) Takže dodatečně vám všem přeji krásného, bohatého Ježíška! Nezapomeňte napsat, jak jste s ním spokojeni.

Vaše Jeanette

P.S. A nezapomeňte na ty komiksy :-P Já se jdu zatím naučit ovládání Asassin's Creed. Jak není stejné jako v Tomb Raider, je to pro mě průšvih... :))

CSI Miami vs. CSI Las Vegas

22. prosince 2011 v 21:44 | Jeanette |  Singl týdne
Tentokrát mě napadl opravdu neobyčejný souboj. Obě písně tu už sice byly, ale ne v tomto podání :) Dnes nebudeme tak hlasovat o nejhezčí písničku jako spíš o nejhezčí závěr epizody.

Kriminální seriály od našeho oblíbeného Jerryho jsou proslulé tím, že když scénáristé chtějí, umí vytvořit opravdu úžasné závěry epizod (třeba takové Odložené případy - no nádhera!). Mnohdy provázené známými písněmi. V Miami, LV a New Yorku se několik takových pěkných závěrů objevilo. Moje oblíbené jsou právě následující dva. Závěr z CSI Miami je z epizody Nevinná (kterou jinak úplně nesnáším), hraje v ní píseň od Seala Love's Divine. Druhý závěr je z CSI Las Vegas, epizoda, která se jmenuje Všechno ostatní nech plavat (ostatně jako význam právě oné písně, která v závěru hraje). Je to krásný singl od Linkin Park Leave Out All The Rest.

Takže se zadívejte na krásná videa a nezapomeňte hlasovat pro to, které se vám líbí víc :))

CSI Miami - Love's Divine
(Epizoda Nevinná)

CSI Las Vegas - Leave Out All The Rest
(Epizoda Všechno ostatní nech plavat)


Jsem si jistá, že tato videa se zalíbí i nefanouškům CSI, tedy těch, kteří svůj čas netráví s Horatiem ani s Gilem. Rozhodně stojí alespoň za shlédnutí :))

Comic Issue 5: Merlin stone (Part 1)

21. prosince 2011 v 21:21 | Jeanette (překlad)
Mám pro vás překlad jednoho z oficiálních TR komiksů. Tentokrát se jedná o dobrodružství doslova pravěké. Lara Croft se vydává se svým společníkem Chasem Carverem za přítelkyní Vanessou - badatelkou a učitelkou archeologie - která ji zpravila o zajímavém nálezu...

Komiks s českým překladem ke stažení na ulozto.cz:



Předem bych vás chtěla upozornit, že nejsem žádný odborník přes angličtinu. Nemám z ní dokonce ani maturitu. Nicméně mě docela baví, mám ji ráda a docela mě baví z ní občas něco přeložit (ačkoliv jsou daleko zapeklitější věci na překlad, než komiksy). Komiks možná znáte z originálu nebo z jiných překladů (určitě nejsem jediná, kdo se do toho pustil). Překládala jsem velmi volně, to znamená, že jsem si vždy přeložila, co daná bublina znamená a pak jsem do ní doplnila komentář svými slovy. Neměním žádné okolnosti a v žádném případě význam bublin, jen jsem je nepřekládala slovo od slova (proč by překladatel nemohl do komiksu dát trošku ze sebe, ne?). Takže se prosím nelekejte, pokud vám nějaké pasáže budou znít maličko jinak - nejsem omezená žádnými vydavateli, tak jsem si to udělala trošku podle svého. I tak doufám, že se vám překlad bude líbit. Skutečně jsem ho jen převedla do češtiny, znění je v angličtině úplně stejné (ona se totiž angličtina dá občas přeložit více způsoby :))

Komiks je na dvě části, já se budu snažit vám sem do nejrychleji dodat druhý díl ;)

Přeji příjemnou zábavu.


Rozcestníky v novém kabátku!

20. prosince 2011 v 16:36 | Jeanette |  Co je nového?
Chviličku jsem si hrála (tak od jedenácti dopoledne jenom dneska a celý večer asi před třemi dny, hehe) a udělala jsem nové obrázky pro všechny rozcestníky k jednotlivým Tomb Raiderům. Zdálo se mi totiž, že stávající obrázky byly už trošku zastaralé a nekvalitní, protože jsem s jejich velikostí často manipulovala, aby text i obrázek seděly.

Tentokrát jsem se snažila v každém obrázku zachytit to, co je pro daný díl charakteristické - charakteristickou lokaci a charakteristický outfit Lary. Doufám, že vás malá obměna potěší a bude se líbit. Dala jsem si s tím docela práci - sehnat kvalitní obrázky tak, aby MNĚ vyhovovaly, je celkem umění, navíc, počítač mě u obrázku k TR Anniversary vůbec nechtěl poslouchat, protože zatvrzele tvrdil, že onu operaci prostě ne a neudělá. Nakonec jsem ho donutila :)

K novým rozcestníkům se dostanete z hlavního rozcestníku Tomb Raider.

Moje hraní TR 2 - Level 10: The Deck

20. prosince 2011 v 16:28 | Jeanette |  Jak hraju Tomb Raider II?
Vítejte na palubě - v jednom z nejstrašidelnějších a nejzapeklitějších a zároveň nejzákeřnějších levelů celé hry. Level tak propletený, že i zkušený hráč se v něm čas od času ztrácí. Seraph je ukryt jen nedaleko nás, ovšem dělí nás od něj dlouhá cesta provázená nebezpečnými skoky, tajemnými skrýšemi a mnoha ukrytými klíči.
Chlápci s plamenomety navíc vůbec nejsou džentlmeni. Ne a ne dát Laře pokoj... Není divu, že už na ně chudinka celá naštvaná cení zuřivě zuby.


Ovšem věřte, že po tom, co celý level náročně proskáčete a prostřílíte bude vaše odměna v podobě artefaktu Seraph skutečně zasloužená. Moje hraní tohoto levelu je skutečně trošku dlouhé - já totiž poctivě sbírám všechny tři dráčky a zejména kvůli tomu jadeitovému je potřeba po jeho sebrání skoro polovinu levelu projít znova a dostat se zpět na jistou pozici. Ale mnozí z vás jistě ví...

V tomto levelu si můžeme všimnout jisté zajímavé věci - už tu byla řeč o tom, že obytné ubikace a některé kajuty jsou převrácené. To bylo v předchozích levelech. Tady konečně zjistíme proč - můžete vidět, že loď je vlastně na dvě poloviny. Přední polovina zůstala ztroskotaná správnou stranou (okna zvenku jsou otočená správně, je to dobře vidět na zábradlí nebo spalovacích komínech), když se ale podíváme přes velkou propast k velké zrezivělé pološině (na kterou je nutné se dostat), zjistíme, že se vlastně jedná o konec lodi (soudě dle lodního šroubu na jedné straně), který už je převrácený. Proto byly některé místnosti (například opera) správně a jiné byly vzhůru nohama (například velký sál a klíčové dírky v levelu Wreck of Maria Doria).
Mě tahle skutečnost na hře hrozně fascinuje :)

Pro granátomet jsem se naučila chodit hned na začátku. Ale dá se sebrat i v jedné chvíli, kdy se vracíte cestou potom, co jste sebrali jadeitového dráčka. Ale já na to v tomto případě často zapomínala :) Hlavně chodím hned po začátku levelu sem, abych zneškodnila chlapa s plamenometem. Já jsem na ně skutečně vyloženě alergická.

Oblíbený manévr salta ve vzduchu (zhruba minuta 1:07 v prvním videu) si na tomto místě nikdy neodpustím - výška je zde přesně tak akorát a je radost pohledět na takový pěkný gymnastický prvek.

Jednoho z mafiánů se mi podařilo zabít dost nešikovně. Umřel přímo na sjížděcí plošině, takže se mi nepodařilo sebrat náboje, ačkoliv jsem to zkoušela několikrát. Pamatuji si, že jednou se mi to podařilo tím způsobem, že jsem na plošinu vyskočila a když Lara jela, držela jsem CTRL. Teď to ovšem nefungovalo :)

Pak jsou tu moje oblíbené souboje s potápěči. Velké prostranství a dostatek nábojů v harpuně - to mám ráda :)

Ehm... Toho žraloka ve druhém videu v jezeře jsem zabila trošku brutálně. Já vím... Ovšem je mi naprosto jasné, že kdybych to neudělala a proplavala kolem něj, slupnul by mi Laru jako malinu! :)

P.S. Padlo tu v komentářích, že moje herní videa občas používáte jako návod, když se nemůžete dostat dál. To mě moc těší, jsem ráda, pokud vás to nejen baví, ale pokud vám to i trošku pomáhá.


Audrey Niffenegger: Žena cestovatele časem / Zakletý v čase

19. prosince 2011 v 12:30 | Jeanette |  Books
Představte si, že cestujete časem. Ale ne tím způsobem, že si sestrojíte přístroj, který přetočí hodiny zpátky nebo dopředu o tolik, kolik chcete, zvolíte si místo, denní dobu a hlavně, zvolíte si chvíli, kdy se chcete v čase vrátit nebo ho předběhnout. Představte si, že jste nemocní. Vaše nemoc způsobuje, že se co chvíli přenášíte v čase, v jedné chvíli mrknete a v druhé se najednou nacházíte o dvacet let zpátky nebo deset let vpředu. Nevíte kde jste, nevíte, kolik je hodin, nevíte, kdy se zase vrátíte zpátky. Tyhle přesuny v čase jsou samovolné. A vy se z toho chcete dostat, už chcete svůj život ustálit, žít jenom teď, v tuhle chvíli a v přítomnosti, žádné prožívání časů minulých nebo vize budoucnosti. Ale nejde to... Je to nemoc, narodíte se s tím stejně jako s alergií nebo s tmavými vlasy. Je to stejně tak vrozené a stejně tak to k vám patří. Je to začarovaný kruh. Jak můžete v klidu žít, když nemáte tušení, kdy k tomu zase dojde?
Ta představa je hrozná, že?

Tato nemoc provází hlavního hrdinu románu Žena cestovatele časem, literárního znalce a knihovníka Henryho. Hlavním hrdinou příběhu není tak úplně Henry jako spíš jeho žena Clare, která s Henrym žije a pro níž nejsou jeho samovolné přesuny v čase vůbec příjemné. Najednou je její manžel pryč a ona vůbec neví, kde je, jestli je v minulosti, jestli je v budoucnosti, jestli je v tom stejném čase, jenom o pár metrů dál a jestli je vůbec v bezpečí... Co když se ocitne někde, kde se nebude moci nadechnout? Nikdo ho neuslyší? A ztvrdne tam třeba týden?


Moje hraní TR 2 - Level 9: Living Quarters

18. prosince 2011 v 21:12 | Jeanette |  Jak hraju Tomb Raider II?
Vítejte v obytných ubikacích. V luxusních kajutách připomínajících záběry z Titanicu (až na ty vyšinuté chlápky s brokovnicemi a basebollovými pálkami). Podíváme se do útrob lodi i do místní malé opery...


Nedlouhý a vcelku klidný level, řekla bych, oproti tomu, co mu předcházelo a hlavně co bude následovat po něm. Procházíme se ztroskotanou lodí a dorazíme až do obytných kajut, které ovšem postrádají obyvatele (ty, kteří po Laře střílí, nepočítáme)...

To, co dělá Lara hned na začátku toho druhého videa, to jsem tedy opravdu nepochopila. Nějak se tam zasekla a snažila se dělat akrobatku, jiní by řekli, že se "bugla". Nicméně ne a ne skočit dozadu, pořád jenom dokola dělala tohle a ten videozáznam se mi podařil asi až na čtvrtý pokus. To samé se mi stalo v minutě 1:30 u nepřítele s basebollovou pálkou - chtěla jsem mu uskočit dozadu, ale Lara si prostě sedla na bobek, místo aby se vyhnula nepřítelově klacku.

Skutečně nemám ráda krakatice. Ne, když se jim nedá vyhnout.


Co má společného Lara Croft s kapelou Chinaski?

16. prosince 2011 v 22:12 | Jeanette |  Tomb Raider - Zajímavosti
Můj svět jsou divadelní rekvizity...
Svět, co trochu je, a trochu není...
Www prkna svět, tečka cézet.
Vstupný je dobrovolný, v kase nikdo není...

A mně se zdá, že je to hra, co nemá konec ani začátek...
Budu ti hrát věci šílený, budu ti hrát, dokud tě neodnesou ze scény!

Připadá vám tento text povědomý? Ano, skutečně se jedná o kapelu Chinaski a jejich singl z roku 2002 s názvem Můj svět. Je to známá píseň se zajímavým textem, která určitě neušla každému, kdo si alespoň občas pouští rádio. Koneckonců kapelu Chinaski považuji za velmi kvalitní :)

Nicméně tato píseň by mohla na chvilku zaujmout i fanoušky Tomb Raider. Přiznám se, že nebýt bystrého postřehu mého milého Alexe, asi bych si toho sama nevšimla. Ale ve videoklipu se zhruba na dvě vteřiny objevuje Lara Croft. Respektive její hlava. Videoklip je zábavný a ocitá se tam mnoho hlav, které ve skutečnosti náleží úplně jiným tělům ;) Když si video pustíte, jistě na Laru taky přijdete.



Vtipná bublina pro prosinec 2011

14. prosince 2011 v 21:48 | Jeanette |  Vtipné bubliny
Tentokrát na plné čáře zvítězila Ann Taylor se svým Chuckem Norrisem :) Ostatně bývá vždy zajímavé porovnávat Horatia Cainea a Chucka Norrise ve svých schopnostech. U mě rozhodně vítězí okouzlující poručík...



Moje hraní TR 2 - Level 8: The Wreck of Maria Doria

12. prosince 2011 v 17:04 | Jeanette |  Jak hraju Tomb Raider II?
Maria Doria, to byla taková loď, která se před dvěma stoletími plavila pro artefakt zvaný Seraph. Bohužel ztroskotala... A její vrak rezaví kdesi v hlubokém moři dodnes.
Level, který vyniká nádherným zpracováním a úžasnou atmosférou. Postupně se procházíte různými místnostmi a částmi lodi. Loď je převrácená a je velmi zajímavé dívat se, jak Lara místo po zemi běží po stropě, který si vyměnil roli s podlahou - podlaha je nyní nad Lařinou hlavou. Všímejte si detailů - obrácených svícnů, lustrů trčících ze stropu, klíčových dírek obrácených vzhůru nohama. Je to kouzelné :)


Level je skutečně dlouhý, třeba mně trvá zhruba 30 minut, než ho celý projdu, a to vím, kam mám jít. Takovému začátečníkovi by to mohlo trvat klidně tři hodiny (což trvalo mně, když jsem TR2 hrála úplně poprvé :)).
Přesto je Vrak lodi Maria Doria můj nejoblíbenější level ze série podvodních levelů a to právě díky své atmosféře, krásnému zpracování a důvtipné provázanosti.

Pravda je, že ačkoliv level znám dobře (ne výtečně, protože se pořád nemůžu dostat ke zlatému dráčkovi - respektive vůbec netuším, kde bych ho měla hledat), i tak jsem kolikrát šlápla vedle :) Ale podle mě je jedno, jestli hrajete jako profík nebo jen tak pro zábavu. Hlavní je, že vás to baví hrát.

V prvním videu okolo minuty 8:53 je dobře vidět, jak je místnost převrácená vzhůru nohama - stoly jsou přidělané na stropě a část z nich popadala na zem.

Užijte si opět Lařino roztomilé: "AHA!"


"Tomb Raider má konečně šanci stát se plnokrevnou adventurou..."

12. prosince 2011 v 14:07 | Jeanette |  Tomb Raider IV - Články v časopisech
Ten nadpis je asi jediná věc, se kterou v této recenzi nesouhlasím. TR vždycky byl a je plnohodnotnou adventurou, ba dokonce jednou z nejlepších adventur.
Ojedinělá recenze na PSX verzi TR4, která hru vychválila do nebes. Verze pro PSX se zřejmě velmi vyvedla. Řeč je ale samozřejmě také o hře jako takové (tedy i o verzi pro PC). Chlapci z redakce zřejmě mají rádi okouzlující engine a omlazující hlas nové dabérky. The Last Revelation si od nich zasloužil deset bodů z deseti...



Kdo si získal Jeanettino srdce?

11. prosince 2011 v 22:22 | Jeanette |  Počítačová grafika
Myslím, že není nutné cokoliv dodávat... Ten obrázek mluví za vše.
Děláno od srdce, pro srdce, s láskou...


Navždycky pro mě budeš zářit jako ty hvězdičky...

Seal vs. One Republic

11. prosince 2011 v 19:39 | Jeanette |  Singl týdne
Dost to flákám, že?

Mně vždycky prostě nedojde, že je pátek a že bych měla přidat další Singl týdne :) Já vím, je to taková zvláštní rubrika, to hlasování v podstatě ani nemá smysl, ale já to pořádám, abychom si připomněli nějaké příjemné songy. Věřím, že se k těmto songům občas vracíte a že se vám hezky poslouchají ;) Ovšem odteď si na každý pátek budu nastavovat budík.

Píseň od Seala nejspíš potěší milovníky CSI: Miami. Pamětníci si možná vybaví poslední díl druhé série s názvem Nevinná, na jejímž konci tento singl zazněl... (P.S.: Tu epizodu nenávidím).

U One Republic hudba začíná až v minutě 1:10, u Seala v 0:10.
Tedy zaposlouchejte se a relaxujte :) Tahle hudba je dle mého velmi příjemná na poslech...
.
Seal - Love's Divine

One Republic - Stop And Stare


Díky, Ann Taylor, nevšimla bych si, nebo možná ano, ale až pozdě :)) Aktualizovala jsem anketu. Kdo hlasoval, budu ráda, když to zopakuje, anketa je nová. Za nedorozumění se omlouvám :)

Tomb Raider III: Download

10. prosince 2011 v 20:56 | Jeanette |  Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft
TOMB RAIDER III: ADVENTURES OF LARA CROFT - DOWNLOAD

Soundtrack - jeden z nejkrásnějších a nejoblíbenějších soundtracků celé TR série. Stáhni si krásné skladby, pusť je naplno do uší a relaxuj...









... obsah bude postupně doplňován...








__________________________________________________

Zpět na rozcestník Tomb Raider III

Tomb Raider 3 - Soundtrack

10. prosince 2011 v 20:21 | Jeanette |  Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft
Ráda si pouštím soundtrack z TR 3. Třeba při psaní nějakých článků, večer před spaním, nebo když jedu ve vlaku. Připadá mi takový uklidňující. A je opravdu ohromně povedený. Je to podle mě jeden z nejlepších soundtracků ze série. Když začne hrát během hry, vážně vás to neuvěřitelně pohltí... Ta hra se vyplatí hrát už jen kvůli té hudbě :) A pokud vás zajímá, která skladba je vůbec moje nejoblíbenější? Rozhodně číslo čtyři ;)


Soundtrack obsahuje celkem 35 skladeb. Pro hru ho vytvořil Nathan McCree. Zde najdete odkazy k ukázkám jednotlivých skladeb (pro představu protože je třeba podle názvu nepoznáte). Ikonky tlačítek vás zavedou na jednotlivé skladby na YouTube. Máte-li chuť stáhnout si celý soundtrack ať už v celku nebo po jednotlivých skladbách, následujte Kroniku Tomb Raider, kde jsou všechny skladby hezky vypsané nebo Tombraiderchronicles, kde najdete celý sountrack v ZIPu s celkem 82 zvukovými stopami.
Bohužel se mi nepodařilo na YT najít všechny skladby, k některým proto ukázky chybí...


Moje hraní TR 2 - Level 7: 40 Fanthoms

10. prosince 2011 v 12:50 | Jeanette |  Jak hraju Tomb Raider II?
Víte, že vůbec netuším, co název tohoto levelu vlastně znamená?

To ovšem nemění nic na tom, že je to jeden z nejkouzelnějších levelů ve hře :) Ostatně celá tato série levelů odehrávajících se na lodi Maria Doria je kouzelná. Začínáte ztroskotáním malé ponorky kdesi u lodních šroubů lodi, kde se přes strojírnu a můstek dostanete postupně až k honosným obytným ubikacím a vyplavete dokonce i na palubě lodi, kde prozkoumáte všechna palubní patra. Navíc je loď otočená a zabořená obráceně - je zajímavé procházet místnostmi, kde jsou lustry na zemi, stoly popadané na stropě a zámky otočené klíčovou dírkou vzhůru nohama :)

Na druhou stranu jsou tyto levely dost tajemné, trochu strašidelné a ne zrovna jednoduché...


Přiznám se, že když jsem hrála 40 Fanthoms poprvé, hned na začátku jsem byla úplně mimo :) Najít správnou cestu do vraku lodi a přitom dávat pozor na Lařin dech, protože se holka potopila jen s tím, že to zvládne na jeden nádech absolutně bez nějakých dýchacích přístrojů, to byla vážně tak trošku legrace. Ve skutečnosti se ale řešení nabízí samo - prostě poplavete ve směru sudů, minete párek žraloků a za velkým trčícím cosi vplavete do otvoru, kde je kyslíková kapsa...

Vždycky mi vrtalo hlavou, jak se do dvě stě let starého vraku dostali úplně noví, živí, plně vyzbrojení mafiáni. Ale to už je jen nepodstatný detail :)

Jediné, co vážně nevím je, kde tady mám hledat jadeitového dráčka...